Bible za jeden rok


Prosinec 11


2 Petrův 2:1-22
1. Mezi lidem však bývali i falešní proroci, [tak] jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a[ tak] na sebe přivádějí rychlou záhubu.
2. Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy bude skrze ně vydávána potupě.
3. Budou s vámi lakomě kupčit vymyšlenými řečmi; jejich odsouzení již dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.
4. Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl[ je] do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu.
5. Neušetřil ani[ ten] starý svět, ale[ jako] jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných.
6. Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když[ je] odsoudil ke zkáze, aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům,
7. a spravedlivého Lota ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků vysvobodil,
8. neboť když ten spravedlivý[ muž] mezi nimi bydlel, trýznil den za dnem[ svou] spravedlivou duši tím, co viděl a slyšel: [jejich] zločinnými skutky.
9. Pán[ tedy] umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu,
10. a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, [jsou] drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře.
11. Přitom[ ani] andělé, kteří jsou větší v síle a moci, nevynášejí proti nim před Pánem potupný rozsudek.
12. Tito se však jako nerozumná zvířata, z přirozenosti narozená k polapení a záhubě, rouhají tomu, co neznají. [Ti] zahynou svou vlastní zkažeností.
13. Ponesou odplatu nepravosti[ jakožto ti,] kdo považují za rozkoš denní hýření. [Jsou to] poskvrny a vady; když s vámi hodují, hýří ve svých klamech.
14. Oči mají plné cizoložstva a neschopné přestat hřešit, lákají nestálé duše, srdce mají vycvičené v lakomství. [Tito] synové prokletí
15. opustili přímou cestu a zabloudili, neboť následovali cestu Baláma, [syna] Bosorova, který si zamiloval mzdu za nepravost.
16. (Za svůj přečin však dostal pokárání: němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila prorokovu bláznovství.)
17. Jsou to studny bez vody, mračna hnaná vichřicí, pro něž je na věčnost zachována černota tmy.
18. Když honosně řeční o marných věcech, lákají žádostmi těla a nestydatostmi ty, kdo právě utekli od těch, kteří žijí v bludu.
19. Slibují jim svobodu, sami jsou však otroky zkázy, neboť kým je kdo přemožen, tím je také zotročen.
20. Jestliže se totiž ti, kdo skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, do nich znovu zapletou a jsou[ jimi] přemoženi, jsou jejich poslední věci horší než první.
21. Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po[ jejím] poznání odvrátit od svatého přikázání, jež jim bylo vydáno.
22. Stalo se jim však to, co[ se říká] v tom pravdivém přísloví: "Pes se vrátil ke svým zvratkům" a vykoupaná svině k válení v bahně.