Bible za jeden rok
Září 22


Píseň Písní 1:1-17
1. Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2. Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3. Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4. Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5. Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6. Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7. Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8. Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9. Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10. Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11. Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12. Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13. Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14. Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15. Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16. Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17. Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

Píseň Písní 2:1-17
1. Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2. Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3. Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4. Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5. Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6. Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7. Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8. Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9. Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10. Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11. Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12. Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13. Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14. Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15. Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
16. Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17. Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

Žalmy 104:1-9
1. Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2. Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3. Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4. Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5. Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6. Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7. K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8. (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9. Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Přísloví 24:15-16
15. Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
16. Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

1 Korintským 11:17-34
17. Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
18. Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
19. Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
20. A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
21. Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
22. A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
23. Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
24. A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
25. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
26. Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
27. A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28. Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
29. Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
30. Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
31. Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
32. Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
33. A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
34. Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.