Error:
BookNum: 27 Chapter: 5 VerseStart: 31 VerseShouldHave: 30

Bible za jeden rok


Prosinec 15


Daniel 5:1-31
1. Král Belšasar vystrojil velikou hostinu svým tisíci hodnostářům a před těmito tisíci pil víno.
2. Při popíjení vína poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl Nebúkadnesar, jeho otec, z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny.
3. Hned tedy přinesli zlaté nádoby odnesené z chrámu, to je z Božího domu v Jeruzalémě, a pili z nich král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny.
4. Pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné.
5. V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala.
6. Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe.
7. Král mocně zvolal, aby přivedli zaklínače, hvězdopravce a planetáře. Babylónským mudrcům král řekl: "Kdokoli přečte toto písmo a sdělí mi výklad, bude oblečen do purpuru, na krk mu bude dán zlatý řetěz a bude mít v království moc jako třetí po mně."
8. Všichni královští mudrci tedy vstoupili, ale nebyli schopni písmo přečíst a oznámit králi výklad.
9. Král Belšasar byl pln hrůzy a barva jeho obličeje se změnila. I hodnostáři byli zmateni.
10. Po slovech krále a hodnostářů vešla do domu, kde hodovali, královna a řekla: "Králi, navěky buď živ! Nechť tě tvé myšlenky neplní hrůzou a barva tvého obličeje ať se nemění.
11. Je v tvém království muž, v němž je duch svatých bohů. Za dnů tvého otce bylo shledáno, že je osvícený a zběhlý v moudrosti, která je jako moudrost bohů. Král Nebúkadnesar, tvůj otec, ho ustanovil nejvyšším z věštců, zaklínačů, hvězdopravců a planetářů, ano, tvůj otec, králi,
12. neboť bylo shledáno, že Daniel, jemuž král dal jméno Beltšasar, má mimořádného ducha a poznání a že je zběhlý ve vykládání snů, řešení záhad a vysvětlování věcí nesnadných. Nechť je Daniel nyní zavolán a sdělí výklad."
13. Daniel byl hned přiveden ke králi. Král se Daniela otázal: "Ty jsi Daniel z judských přesídlenců, kterého přivedl král, můj otec, z Judska?
14. Slyšel jsem o tobě, že je v tobě duch bohů a že bylo shledáno, že jsi osvícený a zběhlý v mimořádné moudrosti.
15. Byli ke mně přivedeni mudrci, zaklínači, aby mi přečetli toto písmo a oznámili mi jeho výklad, ale nejsou schopni výklad té věci sdělit.
16. O tobě jsem slyšel, že dokážeš podat výklad a vysvětlit nesnadné. Nyní tedy, dokážeš-li to písmo přečíst a výklad mi oznámit, budeš oblečen do purpuru, na krk ti bude dán zlatý řetěz a budeš mít v království moc jako třetí."
17. Daniel na to králi odpověděl: "Své dary si ponech a své odměny dej jinému. To písmo však králi přečtu a výklad mu oznámím.
18. Slyš, králi! Bůh nejvyšší dal Nebúkadnesarovi, tvému otci, království a velikost, slávu a důstojnost.
19. Pro velikost, kterou mu dal, se před ním třásli všichni lidé různých národností a jazyků a obávali se ho. Koho chtěl, zabil, koho chtěl, nechal žít, koho chtěl, povýšil, koho chtěl, ponížil.
20. Když se jeho srdce povýšilo a jeho duch se stal náramně zpupný, byl svržen ze svého královského stolce a jeho sláva mu byla odňata.
21. Byl vyhnán pryč od lidí, jeho srdce se stalo podobné zvířecímu, bydlil s divokými osly, za pokrm mu dávali rostliny jako dobytku a jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, dokud nepoznal, že Bůh nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že nad ním ustanovuje, koho chce.
22. Ani ty, jeho synu Belšasare, jsi neponížil své srdce, ačkoli jsi o tom všem věděl,
23. ale povýšil ses nad Pána nebes. Přinesli před tebe nádoby z jeho domu a pil jsi z nich víno ty i tvoji hodnostáři, tvé ženy i ženiny, a chválil jsi bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné a kamenné, kteří nic nevidí, neslyší ani nevědí. Boha, v jehož rukou je tvůj dech a všechny tvé cesty, jsi však nevelebil.
24. Proto bylo od něho posláno zápěstí ruky a napsáno toto písmo.
25. Toto pak je písmo, které bylo napsáno: »Mené, mené, tekel ú-parsín«.
26. Toto je výklad těch slov: Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je.
27. Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.
28. Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům."
29. Belšasar hned poručil, aby Daniela oblékli do purpuru, na krk mu dali zlatý řetěz a rozhlásili o něm, že má v království moc jako třetí.
30. Ještě té noci byl kaldejský král Belšasar zabit.
31. Darjaveš médský se ujal království ve věku šedesáti dvou let.

Daniel 6:1-28
1. Darjavešovi se zalíbilo ustanovit nad královstvím sto dvacet satrapů, aby byli po celém království.
2. Nad nimi byli tři říšští vládcové, z nichž jedním byl Daniel. Těm podávali satrapové hlášení, aby se tím král nemusel obtěžovat.
3. Daniel pak vynikal nad říšské vládce i satrapy, neboť v něm byl mimořádný duch. Král ho zamýšlel ustanovit nad celým královstvím.
4. Tu se říšští vládcové a satrapové snažili nalézt proti Danielovi záminku ohledně jeho správy království, ale žádnou záminku ani zlé jednání nalézt nemohli, neboť byl věrný. Žádnou nedbalost ani zlé jednání na něm neshledali.
5. Proto si ti muži řekli: "Nenajdeme proti Danielovi žádnou záminku, ledaže bychom našli proti němu něco, co se týče zákona jeho Boha."
6. Říšští vládcové a satrapové se shlukli ke králi a naléhali na něj: "Králi Darjaveši, navěky buď živ!
7. Všichni královští vládci, zemští správcové a satrapové, královská rada a místodržitelé se uradili, abys královským výnosem potvrdil zákaz: Každý, kdo by se v údobí třiceti dnů obracel v modlitbě na kteréhokoli boha nebo člověka kromě na tebe, králi, ať je vhozen do lví jámy.
8. Nyní, králi, vydej zákaz a podepiš přípis, který by podle nezrušitelného zákona Médů a Peršanů nesměl být změněn."
9. Král Darjaveš tedy podepsal přípis a zákaz.
10. Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horní pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve.
11. Tu se ti muži shlukli a přistihli Daniela, jak se modlí a prosí svého Boha o milost.
12. Hned šli ke králi a dovolávali se královského zákazu: "Zdali jsi nepodepsal zákaz, že každý člověk, který by se v údobí třiceti dnů modlil ke kterémukoli bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, bude vhozen do lví jámy?" Král odpověděl: "To slovo platí podle nezrušitelného zákona Médů a Peršanů."
13. Na to králi řekli: "Daniel z judských přesídlenců, králi, na tebe a zákaz, který si podepsal nedbá. Třikrát za den se modlí svou modlitbu."
14. Když král slyšel takovou řeč, byl velmi znechucen. Usilovně přemýšlel, jak by Daniela vysvobodil. Namáhal se až do západu slunce, jak by ho vyprostil.
15. Ti muži se však shlukli ke králi a naléhali na něj: "Věz, králi, podle zákona Médů a Peršanů žádný zákaz ani výnos, který král vydá, nesmí být změněn."
16. Král tedy poručil, aby přivedli Daniela a vhodili ho do jámy, v níž byli lvi. Danielovi řekl: "Kéž tě tvůj Bůh, kterého stále uctíváš, vysvobodí."
17. Donesli jeden kámen a položili ho na otvor jámy. Král jej zapečetil pečetním prstenem svým a pečetními prsteny svých hodnostářů, aby se v Danielově záležitosti nedalo nic změnit.
18. Pak se král odebral do svého paláce a ulehl, aniž co pojedl. Nedopřál si žádné obveselení a spánek se mu vyhýbal.
19. Jak se začalo rozednívat, hned za úsvitu, král vstal a chvatně odešel k jámě, kde byli lvi.
20. Když přišel k jámě, zarmouceným hlasem zavolal na Daniela. Řekl Danielovi: "Danieli, služebníku Boha živého, dokázal tě Bůh, kterého stále uctíváš, zachránit před lvy?"
21. Tu Daniel promluvil ke králi: "Králi, navěky buď živ!
22. Můj Bůh poslal a svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili. Vždyť jsem byl před ním shledán čistý a ani proti tobě, králi, jsem se ničeho zlého nedopustil."
23. Král tím byl velice potěšen a poručil, aby Daniela vytáhli z jámy. Daniel byl tedy z jámy vytažen a nebyla na něm shledána žádná úhona, protože věřil ve svého Boha.
24. Král pak poručil, aby přivedli ty muže, kteří Daniela udali, a hodili je do lví jámy i s jejich syny a ženami. Ještě nedopadli na dno jámy, už se jich zmocnili lvi a rozdrtili jim všechny kosti.
25. Tehdy král Darjaveš napsal všem lidem různých národností a jazyků, bydlícím po celé zemi: "Rozhojněn buď váš pokoj!
26. Vydávám rozkaz, aby se v celé mé královské říši všichni třásli před Danielovým Bohem a obávali se ho, neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce.
27. Vysvobozuje a vytrhuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi. On vysvobodil Daniela ze lvích spárů." [ (Daniel 6:29) Danielovi se pak dobře dařilo v království Darjavešově i v království Kýra perského. ]
28. Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.

Žalmy 136:10-26
10. A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.
11. Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.
12. On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.
13. A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
14. Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
15. Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.
16. Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.
17. Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.
18. Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.
19. A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.
20. Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
21. Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
22. Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
23. A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.
24. Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.
25. Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.
26. Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.

Přísloví 29:12-13
12. Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
13. V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.

2 Petrův 2:1-22
1. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.
2. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká.
3. Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud.
4. Ani starý svět neušetřil, nýbrž zachoval jen Noéma, kazatele spravedlnosti, spolu se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných.
5. Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.
6. Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků.
7. Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky.
8. Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu;
9. a to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim.
10. Ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí nad těmi mocnostmi před Pánem zatracující soud.
11. Ti lživí učitelé však jako nerozumná zvířata, určená od přírody za kořist a na porážku, rouhají se tomu, co neznají; zahynou ve své zkaženosti
12. a dostanou odplatu za svou nepravost. Je jim požitkem vyhledávat i ve dne rozkoš; poskvrnění a hanební oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují.
13. Oči mají plné cizoložství a nepřestávají hřešit, svádějí nepevné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí.
14. Opustili přímou cestu a zbloudili, když se dali na cestu Balaáma, syna Beorova, kterému se zalíbila mzda za nepravost,
15. ale byl pokárán za své provinění. Němá oslice promluvila lidským hlasem, a tak zabránila prorokovu bláznovství.
16. Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnaná bouří; je pro ně připravena nejčernější tma.
17. Řeční prázdně a nabubřele a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu.
18. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen.
19. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky.
20. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno.
21. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: 'Pes se vrátil k vlastnímu vývratku' a umytá svině se zase válí v bahništi.