Bible za jeden rok
Září 20


Píseň Písní 1:1-17
1. Nejkrásnější z písní Šalomounových.
2. Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3. Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.
4. Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
5. Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
6. Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.
7. Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
8. "Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib."
9. Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
10. Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
11. Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
12. Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
13. Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
14. Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
15. Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
16. Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
17. Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.

Píseň Písní 2:1-17
1. Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
2. Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
3. Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
4. On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
5. Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.
6. Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
7. Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
8. Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
9. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním.
10. Můj milý se ozval, řekl mi: "Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
11. Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
12. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
13. Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!"
14. Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!
15. "Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!"
16. Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.
17. Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.

Žalmy 104:1-9
1. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
2. Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
3. Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
4. Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
5. Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
6. Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;
7. pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.
8. Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
9. Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.

Přísloví 24:15-16
15. Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá!
16. Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.

1 Korintským 11:17-34
17. Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu.
18. Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit.
19. Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.
20. Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně:
21. každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.
22. Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!
23. Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
24. vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
25. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
26. Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
27. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
28. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
29. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.
30. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
31. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
32. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.
33. A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.
34. Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.