Bible za jeden rok
Červen 25


1 Královská 11:1-43
1. Král Šalomoun ale kromě faraonovy dcery miloval mnoho dalších cizích žen - Moábky, Amonky, Edomky, Sidoňanky, Chetejky -
2. z národů, o nichž Hospodin synům Izraele řekl: "Nespojujte se s nimi a oni ať se nespojují s vámi, aby se vaše srdce neobrátilo k jejich bohům." Šalomoun k nim ale přilnul a velmi je miloval.
3. Měl sedm set urozených manželek a tři sta konkubín. A jeho ženy mu odvrátily srdce.
4. Když zestárl, odvrátily mu srdce k cizím bohům. Jeho srdce totiž nepatřilo tak cele Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida.
5. Šalomoun chodil za sidonskou bohyní Aštartou a za amonskou ohavností Molochem.
6. Šalomoun dělal, co bylo v Hospodinových očích zlé, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David.
7. Na hoře východně od Jeruzaléma Šalomoun dokonce postavil obětní výšinu moábské ohavnosti Kemošovi a amonské ohavnosti Molochovi.
8. Totéž udělal pro všechny své cizí ženy, které uctívaly své bohy kadidlem a oběťmi.
9. Hospodin se na Šalomouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát ukázal.
10. Ačkoli mu výslovně zakázal následovat cizí bohy, Šalomoun Hospodinův zákaz nedodržel.
11. Proto Hospodin Šalomounovi řekl: "Protože je to s tebou takové, že jsi nedodržel mou smlouvu ani ustanovení, která jsem ti přikázal, odtrhnu od tebe království a dám ho tvému služebníkovi!
12. Kvůli tvému otci Davidovi to ale neudělám za tvého života. Odtrhnu království z ruky tvého syna.
13. Navíc je neodtrhnu celé. Kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil, ponechám tvému synovi jeden kmen."
14. Hospodin tehdy Šalomounovi vzbudil protivníka v Hadadovi z edomského královského rodu.
15. Když totiž David kdysi pustošil Edom a jeho vojevůdce Joáb vyrazil pohřbít padlé, nechal v Edomu pobít všechny muže.
16. Joáb tam s celým izraelským vojskem zůstal šest měsíců, dokud všechny Edomce nevyhladil.
17. Hadad, tehdy ještě chlapec, tenkrát s několika edomskými služebníky svého otce uprchl do Egypta.
18. Přes Midián pokračovali do Paranu, kde přibrali další muže, a dorazili do Egypta k egyptskému vládci faraonovi. Ten mu zajistil dům a stravu a dal mu i pozemky.
19. Farao si Hadada oblíbil natolik, že mu dal za manželku sestru své ženy, sestru Jejího Veličenstva Tachpenes.
20. Tachpenesina sestra mu porodila syna Genubata a Tachpenes ho odchovala ve faraonově paláci. Genubat tedy žil ve faraonově paláci mezi faraonovými syny.
21. Pak ale Hadad v Egyptě uslyšel, že David ulehl ke svým otcům a že zemřel i jeho vojevůdce Joáb. "Propusť mě zpět do mé vlasti," požádal tehdy faraona.
22. "Co ti u mě schází, že chceš odejít do své země?" řekl mu farao. "Nic mi neschází," odpověděl, "ale přesto mě propusť."
23. Dalšího protivníka Bůh Šalomounovi vzbudil v Rezonovi, synu Eliadovu, který uprchl od svého pána Hadad-ezera, krále Cóby.
24. Když David pobil jejich vojsko, Rezon kolem sebe shromáždil nájezdníky a stal se jejich velitelem. Odešli do Damašku, usídlili se v něm a založili tam Damašské království.
25. Vedle zla, které představoval Hadad, byl i on protivníkem Izraele po celý Šalomounův život. Kraloval nad Aramem a nenáviděl Izrael.
26. Také Jeroboám, syn Nebatův, se vzbouřil proti králi. Byl to jeden z Šalomounových dvořanů, Efraimec z Ceredy, jehož matka byla vdova jménem Cerua.
27. Důvod, proč se vzbouřil proti králi, byl tento: Šalomoun stavěl terasu Milo a uzavřel mezeru v hradbách města svého otce Davida.
28. Jeroboám byl schopný mladík, a když si Šalomoun všiml, jak se má k dílu, svěřil mu všechnu pracovní sílu z domu Josefova.
29. Jednou, když byl Jeroboám na cestě z Jeruzaléma, potkal ho prorok Achiáš Šíloský, oblečený do nového pláště. Oba tam venku byli sami.
30. Achiáš vzal svůj nový plášť, roztrhal ho na dvanáct kusů
31. a řekl Jeroboámovi: "Vezmi si deset kusů, neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Hle, odtrhnu království z ruky Šalomounovy a tobě dám deset kmenů.
32. Jemu zůstane jeden kmen kvůli mému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, městu, které jsem vyvolil ze všech kmenů Izraele.
33. To proto, že mě opustil a klaněl se sidonské bohyni Aštartě, moábskému bohu Kemošovi a amonskému bohu Molochovi. Nedržel se mých cest a nedělal, co je v mých očích správné; nedbal na má ustanovení a pravidla, jako to dělal jeho otec David.
34. Celé království mu ale z ruky nevezmu. Nechám ho vládnout po celý jeho život kvůli svému služebníku Davidovi, kterého jsem vyvolil a který dodržoval má přikázání a ustanovení.
35. Království pak vezmu z ruky jeho syna. Deset kmenů dám tobě
36. a jeden kmen nechám jeho synovi. Postarám se, aby mému služebníku Davidovi po všechny dny zářila svíce v Jeruzalémě, městě, které jsem si vyvolil, aby tam zůstávalo mé jméno.
37. Tebe ale vezmu a budeš kralovat, kdekoli si budeš přát, neboť se staneš králem Izraele.
38. Budeš-li poslouchat vše, co ti přikážu, chodit po mých cestách, dělat, co je v mých očích správné, a dodržovat má ustanovení a přikázání, jako to dělal můj služebník David, pak budu s tebou a zbuduji ti trvalý dům, jako jsem ho zbudoval Davidovi, a Izrael dám tobě.
39. Tak pokořím Davidovo símě, ale ne natrvalo.'"
40. Šalomoun se pak snažil Jeroboáma zabít. Ten ale uprchl do Egypta k egyptskému vládci Šišakovi a zůstal v Egyptě, dokud Šalomoun nezemřel.
41. Ostatní Šalomounovy skutky - co všechno vykonal a jakou měl moudrost - o tom se, jak známo, píše v Knize skutků Šalomounových.
42. Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let.
43. Potom ulehl ke svým otcům a byl pochován ve městě svého otce Davida. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Rechoboám.

1 Královská 12:1-33
1. Rechoboám se odebral do Šechemu, neboť se tam sešel celý Izrael, aby ho prohlásili králem.
2. Jeroboám, syn Nebatův, se o tom dozvěděl ještě v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem. Vrátil se tedy z Egypta,
3. protože pro něj poslali a zvali ho zpět. Jeroboám přišel s celým shromážděním Izraele za Rechoboámem a společně mu řekli:
4. "Tvůj otec na nás vložil těžké jho. Ulev nám teď od tvrdé služby a od těžkého jha, které nám tvůj otec naložil, a budeme ti sloužit."
5. "Jděte a vraťte se ke mně za tři dny," odpověděl jim Rechoboám. Lid se tedy rozešel.
6. Král Rechoboám se pak radil se starci, kteří bývali ve službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil: "Co mi radíte? Jak mám odpovědět lidu?"
7. "Pokud se dnes zachováš jako služebník lidu," řekli mu, "pokud jim vyhovíš a dáš jim laskavou odpověď, budou ti sloužit navždycky."
8. On ale odmítl radu, kterou mu dávali starci, a poradil se s mladíky, kteří s ním vyrůstali a teď se ocitli v jeho službách.
9. "Co radíte vy?" zeptal se jich. "Jak mám odpovědět těmto lidem, kteří po mně žádají: ‚Ulev nám od jha, které nám naložil tvůj otec'?"
10. Mladíci, kteří s ním vyrůstali, mu odpověděli: "Lidem, kteří ti říkají: ‚Tvůj otec nám naložil těžké jho, ulev nám od něj,' odpověz takhle: ‚Já mám silnější malík, než měl můj otec pupík!
11. Můj otec vám naložil těžké jho? Já vám ho ještě ztížím! Můj otec na vás brával bič, já na vás vezmu karabáč!'"
12. Třetího dne přišel Jeroboám a všechen lid za Rechoboámem. (Řekl jim totiž: "Vraťte se ke mně za tři dny.")
13. Král jim odpověděl tvrdě, nedbaje na radu, kterou mu dali starci.
14. Odpověděl jim podle rady mladíků: "Můj otec vám naložil těžké jho? Já vám ho ještě ztížím! Můj otec na vás brával bič, já na vás vezmu karabáč!"
15. Král tedy nevyslyšel lid, neboť to tak zařídil Hospodin, aby se naplnilo jeho slovo, které promluvil k Jeroboámovi, synu Nebatovu, skrze Achiáše Šíloského.
16. Když celý Izrael viděl, že je král nevyslyšel, odpověděli králi těmito slovy: "Co máme společného s Davidem? S Jišajovým synem mít podíl nebudem! Jen ať se vrátí domů Izrael, ty si hleď svého domu, Davide!" A tak se Izrael rozešel do svých domů.
17. Rechoboám pak kraloval jen nad těmi syny Izraele, kteří bydleli ve městech Judových.
18. Král Rechoboám sice vyslal Adonirama, který velel nuceným pracím, ale Izraelci ho společně ukamenovali k smrti. Král Rechoboám sotva stačil naskočit do vozu a ujet do Jeruzaléma.
19. Tak zůstává Izrael ve vzpouře proti domu Davidovu až dodnes.
20. Jakmile všechen Izrael uslyšel, že se vrátil Jeroboám, poslali pro něj a pozvali ho do shromáždění, kde ho prohlásili králem nad celým Izraelem. S domem Davidovým nezůstal nikdo než samotný kmen Juda.
21. Když Rechoboám dorazil do Jeruzaléma, shromáždil celý dům Judův i kmen Benjamín, 180 000 vybraných bojovníků, aby bojovali s domem Izraele a navrátili království Rechoboámovi, synu Šalomounovu.
22. Šemajáš, Boží muž, tehdy dostal Boží slovo:
23. "Řekni Rechoboámovi, synu Šalomounovu, králi judskému, i celému domu Judovu a Benjamínovu i ostatnímu lidu:
24. Tak praví Hospodin - Nebojujte proti svým bratrům, synům Izraele. Vraťte se každý domů, neboť ta věc vzešla ode mě." Uposlechli tedy Hospodinovo slovo a zrušili tažení, jak jim řekl Hospodin.
25. Jeroboám vystavěl město Šechem v Efraimských horách, kde se usídlil. Odtud se vypravil dál a vystavěl Penuel.
26. Potom si pomyslel: "Co kdyby se království navrátilo k domu Davidovu?
27. Když bude lid chodit obětovat do Hospodinova chrámu v Jeruzalémě, obrátí se srdce lidu k jejich pánu, judskému králi Rechoboámovi, vrátí se k němu a mě zabijí!"
28. Král se tedy poradil a pak nechal zhotovit dvě zlatá telata. "Dost jste se nachodili do Jeruzaléma," prohlásil. "Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!"
29. Jedno tele postavil v Bet-elu a druhé v Danu.
30. Způsobil tak veliký hřích. Lidé totiž chodili obětovat jednomu z nich do Bét-elu a druhému až do Danu.
31. Jeroboám vystavěl na výšinách svatostánky a nadělal kněží z kdekoho v lidu, i když to nebyli synové Leviho.
32. V patnáctý den osmého měsíce také zavedl svátek podobný svátku judskému a obětoval na oltáři. Tak to provedl i v Bet-elu: obětoval telatům, která zhotovil, a ustanovil kněžstvo pro posvátné výšiny, které vystavěl.
33. V patnáctý den osmého měsíce, onoho měsíce, v němž si usmyslel zavést pro Izraelce svátek, vystoupil k oltáři, který postavil v Bet-elu, aby na něm obětoval.

Žalmy 69:5-15
5. Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí, je více, než mám vlasů na hlavě! Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit, obviňují mě falešně - to, co jsem neukradl, musím navracet!
6. Ty, Bože, znáš moje bláznovství, mé viny před tebou se nikam neskryjí.
7. Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají. Ať kvůli mně nejsou zahanbeni ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!
8. Kvůli tobě přece snáším ponížení, to kvůli tobě mi hanba halí tvář.
9. Pro vlastní bratry jsem jako cizí, pro děti své matky jsem cizincem.
10. Horlivost tvého domu mě totiž stravuje, padají na mě urážky tobě určené!
11. V slzách když jsem se trápil postem, měli pro mě jen posměšky.
12. Místo šatů když oblékal jsem pytel, skládali o mně říkanky.
13. Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně, opilci si o mně zpívali!
14. Já se však budu modlit k tobě, vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce, zachraň mě ve své věrnosti!
15. Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout, před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout jako před vodní hlubinou!

Přísloví 17:20-22
20. Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí, kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.
21. Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu, hlupákův otec radost nepozná.
22. Radostné srdce - nejlepší lék, ztrápený duch je kostižer.

Jan 12:1-26
1. Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých.
2. Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.
3. Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4. Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl:
5. "Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!"
6. To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
7. Ježíš odpověděl: "Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu.
8. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete."
9. Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli - nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10. Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara.
11. Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
12. Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
13. Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali: "Hosana!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" "Ať žije král Izraele!"
14. Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15. "Neboj se, Dcero sionská! Hle, tvůj král přichází sedící na oslátku."
16. Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo.
17. Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.
18. Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.
19. Farizeové tehdy jedni druhým říkali: "Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!"
20. Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.
21. Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, chtěli bychom vidět Ježíše."
22. Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.
23. Ježíš jim odpověděl: "Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven.
24. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.
25. Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.
26. Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí.