| Yeremia 49:1-39 |
| 1. Toto praví Hospodin o Amoncích: "Copak Izrael nemá děti? Copak nemá žádné dědice? Proč tedy Moloch dědí po Gádovi a jeho lid tam bydlí ve městech? |
| 2. Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin. |
| 3. Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben, obyvatelky Raby, bědujte, oblečte pytel a kvílejte, mezi hradbami sem tam běhejte! Moloch odejde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži. |
| 4. Chlubíš se svými pláněmi? Že je tvá pláň tak úrodná, dcero nevěrná? Spoléháš na své poklady, prý: ‚Kdo by mě napadal?' |
| 5. Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli. |
| 6. Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin." |
| 7. Toto praví Hospodin zástupů o Edomu: "Copak už není moudrost v Temanu? Přišli rozvážní o rozum? Je jejich moudrost k ničemu? |
| 8. Obraťte se a utečte! Dedanští, skryjte se v dolině! Na Ezaua totiž přivedu neštěstí v čas, kdy s ním zúčtuji. |
| 9. Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky. Přepadnou-li tě v noci zloději, vezmou jen to, co budou chtít. |
| 10. Já však Ezaua svléknu donaha, odhalím jeho úkryty, už se neschová! Jeho děti i příbuzní budou zničeni, nezbude mu soused, jenž by ho oslovil: |
| 11. ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít, tvé vdovy ať ve mne doufají.'" |
| 12. Tak praví Hospodin: "Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít - a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! |
| 13. Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost." |
| 14. Od Hospodina jsem slyšel zprávu, že byl vyslán posel k národům: Šikujte se! Vzhůru k útoku! Válčete proti Edomu! |
| 15. "Hle, činím tě nepatrným mezi národy, mezi lidmi budeš v opovržení. |
| 16. Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ, a pýcha tvého srdce. V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí, obsadils horské vrcholy. I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil, i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin. |
| 17. Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. |
| 18. Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník. |
| 19. Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Edomce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?" |
| 20. Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu: I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni i jejich pastvina se zhrozí nad nimi. |
| 21. Rachot jejich pádu otřese zemí, až k Rudému moři se ponese jejich křik. |
| 22. Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se, nad Bosrou křídla rozestře! Srdce edomských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech. |
| 23. O Damašku: "Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit. |
| 24. Damašek slábne, zachvácen děsem se dává na útěk, jak rodička je sevřen v bolestech. |
| 25. Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti, to město radosti! |
| 26. Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích, všichni bojovníci budou v ten den zabiti, praví Hospodin zástupů. |
| 27. Zapálím na damašských hradbách oheň, aby pohltil Ben-hadadovy paláce!" |
| 28. Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil): "Vzhůru! Do boje proti Kedaru! Zahubte syny Východu! |
| 29. Stany i stáda jim budou vzaty, stanové plachty i všechny věci. Jejich velbloudi budou odvedeni pryč, ‚Hrůza všude kolem!' - tak na ně lidé zakřičí. |
| 30. Rychle! Dejte se na útěk! Chacorští, skryjte se v dolině! praví Hospodin. Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám, už na vás vymýšlí svůj plán. |
| 31. Vzhůru! Do boje proti národu, jenž žije v pohodlí a poklidu! praví Hospodin. Nemají vrata ani závory, žijí o samotě, v bezpečí. |
| 32. Jejich velbloudi jim budou uloupeni, jejich obrovská stáda budou kořistí. Ty, kteří si holí skráně, rozeženu do všech stran, praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad! |
| 33. Chacor se stane doupětem šakalů, věčnou pustinou. Nebude zde už nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník." |
| 34. Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu. |
| 35. Tak praví Hospodin zástupů: "Hle, lámu luk Elamu - jeho hlavní sílu! |
| 36. Přivedu na Elam čtyři vichry ze čtyř nebeských stran a těmi vichry ho všude rozmetám, takže nezbude ani jeden národ, kam elamští utečenci nepřijdou. |
| 37. Vyděsím Elam před jeho nepřáteli, před těmi, kdo pasou po jejich životě. Uvedu na ně neštěstí, svůj planoucí hněv, praví Hospodin. Pošlu za nimi meč, abych je vyhladil. |
| 38. Ustanovím svůj trůn nad Elamem, abych odtud hubil krále i velmože, praví Hospodin. |
| 39. V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin." |
| Yeremia 50:1-46 |
| 1. Slovo, které Hospodin promluvil skrze proroka Jeremiáše o Babylonu, o zemi Chaldejců: |
| 2. "Oznamte národům, ohlaste tu zvěst, zvedněte korouhev a zvěstujte, nenechte si to pro sebe: Dobyt je Babylon, Bél je zostuzen, Marduk hroutí se! Jeho sochy jsou zostuzeny, jeho hnusné modly se zhroutily! |
| 3. Přitáhl na něj národ severní, obrátí jeho zemi v spoušť. Zůstanou bez obyvatele - lidé i zvěř se dají na útěk. |
| 4. V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, přijdou synové Izraele spolu se syny Judy; budou přicházet v pláči a budou hledat Hospodina, svého Boha. |
| 5. Budou se vyptávat na cestu k Sionu a zamíří k němu. Přijdou a připojí se k Hospodinu věčnou smlouvou, na kterou nikdy nezapomenou. |
| 6. Můj lid byl ztracené stádo svedené svými pastýři, kteří je vláčeli mezi horami. Trmáceli se po horách a po kopcích; zapomněli, kde je místo jejich odpočinutí. |
| 7. Všichni, kdo je našli, je hltali; jejich nepřátelé si říkali:‚Jsme nevinní! To oni zhřešili proti Hospodinu, své pravé pastvině, proti Hospodinu, naději svých otců.' |
| 8. Utečte z Babylonu! Opusťte zemi Chaldejců! Vyrazte jako berani před ovcemi! |
| 9. Hle, už probouzím, už vedu proti Babylonu srocení mocných národů ze země severní. Sešikují se proti němu, odtud jej dobudou; jejich šípy jak zdatní bojovníci se s prázdnou nevrátí. |
| 10. Babylonie padne za kořist; všichni její plenitelé se nasytí, praví Hospodin. |
| 11. Jen se radujte, jen jásejte, vy, kdo drancujete mé dědictví. Jen poskakujte jako kravka na trávě, řehtejte si jako hřebci mohutní. |
| 12. Vaše matka se ale zastydí, vaše rodička se bude hanbou červenat. Hle, bude poslední mezi národy - pustina, poušť a suchopár! |
| 13. Nebude obývána kvůli Hospodinovu hněvu, všichni ji zcela opustí. Každý, kdo půjde kolem Babylonu, zhrozí se a užasne nad všemi jeho ranami. |
| 14. Obkličte Babylon ze všech stran, všichni, kdo napínáte luk! Střílejte na něj! Nešetřete šípy, vždyť hřešil proti Hospodinu! |
| 15. Spusťte pokřik ze všech stran: Už se vzdal! Jeho bašty padly! Hradby zbořeny! Ano, toto je Hospodinova pomsta. Pomstěte se na něm! Proveďte mu to, co sám prováděl! |
| 16. Vyhlaďte z Babylonu rozsévače i žence se srpy v čase žně! Ať se každý vrátí zpět ke svým lidem, každý ať do své země uteče před mečem utlačitele! |
| 17. Izrael je ztracená ovečka, kterou odehnali lvi. Nejprve ji požíral asyrský král a teď jí drtí kosti babylonský král Nabukadnezar. |
| 18. A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, zúčtuji s babylonským králem a jeho zemí, jako jsem zúčtoval s králem asyrským! |
| 19. Přivedu Izrael zpět na jeho pastvinu, aby se pásl na Karmelu i v Bášanu, aby se nasytil v efraimských horách i v kraji Gileád. |
| 20. V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, se bude na Izraeli hledat vina, ale nebude žádná; budou se hledat hříchy Judy, ale nebudou nalezeny. Těm, které zachovám, totiž odpustím. |
| 21. Vzhůru na Merataim (tu zemi Dvojí vzpoury)! I na ty, kdo bydlí v Pekodu (tom kraji Zúčtování)! Za nimi! Pobij je jako proklaté, praví Hospodin, udělej vše, co jsem ti nařídil! |
| 22. Zemí se šíří rachot války, strašné ničení. |
| 23. Jak je roztlučeno, jak je rozbito kladivo drtící celou zem! Jak jen mohl být Babylon mezi národy tak zpustošen! |
| 24. Políčil jsem na tebe a byl jsi lapen - ani jsi o tom, Babylone, nevěděl. Byl jsi dopaden a byl jsi chycen, protože ses s Hospodinem pustil do boje. |
| 25. Hospodin otevřel svoji zbrojnici a zbraně svého hněvu vynesl. Hospodin, Pán zástupů, má totiž práci v zemi Chaldejců. |
| 26. Přitáhněte na něj zdáli, zotvírejte jeho sýpky, shrňte vše na hromady! Zničte to město jako proklaté, ať z něj nezůstane ani ostatek! |
| 27. Pobijte jim všechny býky, na jatka je pošlete. Běda jim! Přišel jejich den, čas, kdy se s nimi zúčtuje! |
| 28. Slyšíš? To uprchlíci vyvázlí z Babylonie na Sionu zvěstují, že Hospodin, náš Bůh, se pomstil, že se pomstil za svůj chrám. |
| 29. Svolejte na Babylon střelce, všechny, kdo napínají luk! Rozbijte tábor kolem něj, ať nemá úniku! Odplaťte mu jeho skutky, proveďte mu vše, co sám prováděl! Vždyť se k Hospodinu choval drze, ke Svatému Izraele! |
| 30. Proto jeho mládenci padnou v ulicích a všichni bojovníci budou v ten den zabiti, praví Hospodin. |
| 31. Hle, já jsem proti tobě, nadutče! praví Hospodin, Pán zástupů. Už totiž nadešel tvůj den, čas, kdy se s tebou zúčtuje! |
| 32. Nadutec klopýtne a zhroutí se tak, že ho nikdo nezvedne. V jeho městech zapálím oheň a ten pohltí vše kolem. |
| 33. Tak praví Hospodin zástupů: Synové Izraele jsou utlačováni spolu se syny Judy. Všichni jejich uchvatitelé je drží v sevření a odmítají je propustit. |
| 34. Jejich Vykupitel je ale silný - má jméno Hospodin zástupů! Rázně se ujme jejich pře, dopřeje zemi odpočinek, obyvatele Babylonu však uvrhne ve zmatek. |
| 35. Meč na Chaldejce! praví Hospodin, na obyvatele Babylonu, na velmože i mudrce! |
| 36. Meč na žvanily, ať zešílí! Meč na hrdiny, ať se vyděsí! |
| 37. Meč na jejich koně a jejich vozy i na cizince, kteří se k nim přidali - ať jsou jako ženy! Meč na jeho poklady, ať jsou vypleněny! |
| 38. Meč na jeho řeky, ať se vysuší! Vždyť je to země modlářství, pro ty příšery se zbláznili! |
| 39. Proto tam bude žít jen pouštní zvěř, pštrosi a hyeny. Už se tam nikdy bydlet nebude, bude tam prázdno po všechna pokolení. |
| 40. Jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník. |
| 41. Hle, od severu vojsko přichází, mohutný národ s králi mnohými - od konců světa už se zvedají! |
| 42. Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi, jsou krutí a soucit neznají, burácejí jako mořské vlny, ženou se na koních. Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje, Dcero babylonská, proti tobě! |
| 43. Až o nich babylonský král uslyší, jeho ruce síla opustí. Přemožen bude úzkostí, jako když na rodičku přijdou bolesti. |
| 44. Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Chaldejce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?" |
| 45. Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Babylonu a co zamýšlí proti zemi Chaldejců: I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni i jejich pastvina se zhrozí nad nimi. |
| 46. "Babylon padl!" - ten křik otřese zemí, národy uslyší jeho úpění! |
| Psalmowo 119:121-128 |
| 121. Právem a spravedlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vydírají mě! |
| 122. Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vydírat. |
| 123. Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil. |
| 124. Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě prosím o svých zákonech! |
| 125. Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník, abych rozuměl tvým svědectvím. |
| 126. Čas jednat, Hospodine, už je tu - lidé porušují Zákon tvůj! |
| 127. Protože miluji tvé příkazy, jsou mi nad zlato, i to nejčistší. |
| 128. Všech tvých pravidel cením si, a proto nenávidím každou cestu lži! |
| Lododowo 28:6-6 |
| 6. Lepší poctivý chudák nežli zkažený boháč. |
| Tito 1:1-16 |
| 1. Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný zvěstovat Božím vyvoleným víru, aby poznali pravdu a žili zbožně |
| 2. v naději věčného života. Bůh, který nikdy nelže, nám tento život zaslíbil před začátkem věků |
| 3. a toto své slovo zjevil v pravý čas skrze kázání, jež mi z nařízení našeho Spasitele Boha bylo svěřeno. |
| 4. Titovi, vlastnímu synu v obecné víře: Milost a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Spasitele. |
| 5. Nechal jsem tě na Krétě proto, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a podle mých pokynů ustanovil po městech starší. |
| 6. Takový člověk musí být bezúhonný: věrný manžel, který má věřící děti, jimž nelze vytknout prostopášnost nebo vzpouru. |
| 7. Představený musí být jakožto Boží správce bezúhonný: nesmí být samolibý, vznětlivý, opilec, hrubián ani prospěchář, |
| 8. ale pohostinný, milovník dobra, rozvážný, spravedlivý, svatý a ukázněný. |
| 9. Musí se pevně držet spolehlivých slov Pánova učení, tak aby uměl nejen povzbuzovat zdravým učením, ale i přemáhat odpůrce. |
| 10. Je totiž spousta buřičů, žvanilů a svůdců, zvláště mezi obřezanými, |
| 11. a těm se musejí zacpat ústa. Pro mrzký zisk učí nemístným věcem a rozvracejí tak celé rodiny. |
| 12. Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: "Kréťané jsou věční lháři, zlé bestie, líné pupky!" |
| 13. Měl úplnou pravdu. Proto je přísně napomínej, ať jsou zdraví ve víře |
| 14. a nezabývají se židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy. |
| 15. Čistým je vše čisté; nečistým a nevěřícím však není čisté nic - nemají totiž čistou mysl ani svědomí. |
| 16. Prohlašují, že znají Boha, ale svými skutky to popírají. Jsou nesnesitelní, nepovolní a nepřipravení konat jakékoli dobro. |