| 2 Mojžíšova 13:1-22 |
| 1. Hospodin k Mojžíšovi znovu promluvil: |
| 2. "Zasvěť mi všechny prvorozené. Všechno, co mezi Izraelci otvírá lůno, jak z lidí, tak z dobytka, je mé." |
| 3. Mojžíš tedy lidu řekl: "Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného. |
| 4. Dnes vycházíte, v měsíci avivu. |
| 5. Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, Chetejců, Emorejců, Hivejců a Jebusejců, o níž přísahal tvým otcům, že ti ji dá, do země oplývající mlékem a medem, budete v tento měsíc konat tento obřad: |
| 6. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby a sedmého dne bude Hospodinova slavnost. |
| 7. Po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. Nevyskytne se u tebe nic kvašeného, na celém tvém území se nevyskytne kvas. |
| 8. V ten den řekneš svým dětem: ‚To kvůli tomu, co pro mě udělal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.' |
| 9. A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby Hospodinův zákon zůstával ve tvých ústech, neboť Hospodin tě vyvedl z Egypta mocnou rukou. |
| 10. Proto zachovávej toto ustanovení v patřičný čas rok co rok. |
| 11. Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, kterou s přísahou zaslíbil tobě a tvým otcům, a až ti ji dá, |
| 12. tehdy oddělíš vše, co otvírá lůno, pro Hospodina. Samci z každého prvního vrhu tvého dobytka patří Hospodinu. |
| 13. Každého osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Rovněž každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš. |
| 14. Až se tě v budoucnu tvůj syn zeptá: ‚Co to znamená?' odpovíš mu: ‚Hospodin nás vyvedl z Egypta, z domu otroctví, silou své ruky. |
| 15. Když nás farao neústupně odmítal propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené - od prvorozeného člověka až po prvorozené dobytče. Proto obětuji Hospodinu všechny samce otvírající lůno a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.' |
| 16. Bude to jako znamení na tvé ruce a jako pásek na tvém čele, že nás Hospodin vyvedl z Egypta silou své ruky." |
| 17. Když farao konečně lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Bůh si totiž řekl: "Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta." |
| 18. Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudému moři. Synové Izraele vyšli z egyptské země v bojovém šiku. |
| 19. Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti, neboť ten zavázal syny Izraele přísahou: "Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste odsud mé kosti s sebou!" |
| 20. Vytáhli tedy ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště. |
| 21. Hospodin je ve dne předcházel v oblakovém sloupu, aby je vedl na cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci. |
| 22. Oblakový sloup ve dne ani ohnivý sloup v noci se od lidu nikdy nevzdálil. |
| 2 Mojžíšova 14:1-31 |
| 1. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: |
| 2. "Mluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří před Pi-chirotem, mezi Migdolem a mořem. Utábořte se u moře naproti Baal-cefonu. |
| 3. Farao si o synech Izraele pomyslí: ‚Zabloudili v zemi, sevřela je poušť!' |
| 4. Tehdy posílím faraonovo odhodlání, takže je bude pronásledovat. Tehdy se na faraonovi a celém jeho vojsku oslavím a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin." A tak se stalo. |
| 5. Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid uprchl, srdce faraona i jeho dvořanů se obrátilo proti lidu. "Co jsme to udělali? Proč jsme Izrael propustili z otroctví?" zvolali. |
| 6. Farao dal zapřáhnout do svého vozu a vzal s sebou svůj lid: |
| 7. vzal šest set vybraných vozů a všechny ostatní vozy Egypta a na každém tři jezdce. |
| 8. Hospodin posílil odhodlání egyptského krále faraona, aby pronásledoval Izraelity, kteří se opovážili odejít. |
| 9. Egypťané je pronásledovali - všechny faraonovy vozy, jeho jezdci i celé jeho vojsko - a dostihli je, když tábořili u moře u Pi-chirotu před Baal-cefonem. |
| 10. Když se farao přiblížil, synové Izraele pozvedli oči a hle, táhli na ně Egypťané! Izraelité samým strachem úpěli k Hospodinu. |
| 11. Tehdy začali Mojžíšovi vyčítat: "Nebylo snad v Egyptě dost hrobů? Proč jsi nás odtud vyvedl? Abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal? Proč jsi nás vyváděl z Egypta? |
| 12. Neříkali jsme ti to už v Egyptě? Říkali jsme: Nech nás být, ať otročíme Egyptu! Otročit Egyptu bylo určitě lepší než zemřít na poušti!" |
| 13. Mojžíš lidu odpověděl: "Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak dnes vidíte Egypťany, tak je už nikdy neuvidíte. |
| 14. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet." |
| 15. Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl: "Proč ke mně úpíš? Řekni synům Izraele, ať jdou dál. |
| 16. Zvedni svou hůl, napřáhni ruku k moři a rozděl je! Synové Izraele projdou skrz moře suchou nohou. |
| 17. Já sám zatím posílím odhodlání Egypťanů, takže vejdou do moře za vámi. Tehdy se oslavím na faraonovi a celém jeho vojsku, na jeho vozech i jeho jezdcích. |
| 18. Tehdy Egypťané poznají, že já jsem Hospodin - až se oslavím na faraonovi i na jeho vozech a jezdcích." |
| 19. Vtom se Boží anděl, který kráčel před izraelským táborem, pohnul a šel teď za nimi. Oblakový sloup, který byl před nimi, se totiž pohnul, postavil se za ně |
| 20. a vstoupil mezi egyptský a izraelský tábor. Jedněm byl oblakem a tmou, ale druhým osvěcoval noc, a tak se jedni k druhým po celou noc nepřiblížili. |
| 21. Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily |
| 22. a synové Izraele prošli skrz moře suchou nohou. Vody jim byly stěnou po pravici i levici! |
| 23. Egypťané je pronásledovali - všichni faraonovi koně, jeho vozy i jezdci - a tak za nimi vešli doprostřed moře. |
| 24. K ránu pak Hospodin shlédl z ohnivého a oblakového sloupu na tábor Egypťanů a uvrhl egyptský tábor do zmatku. |
| 25. Zadrhl jejich vozům kola, aby je museli těžce táhnout. Tehdy Egypťané vykřikli: "Utečme před Izraelem! Hospodin za ně bojuje proti Egyptu!" |
| 26. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Napřáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí zpět - na Egypťany, na jejich vozy i jejich jezdce." |
| 27. Mojžíš tedy napřáhl ruku nad moře. Když nastalo ráno, moře se vrátilo na původní místo a Egypťané utíkali proti němu. Tak Hospodin vmetl Egypťany doprostřed moře. |
| 28. Jak se vody vracely, pohřbily vozy i jezdce, celé faraonovo vojsko, jež vešlo za Izraelity do moře. Nezůstal z nich ani jeden. |
| 29. Synové Izraele však prošli skrz moře suchou nohou a vody jim byly stěnou po pravici i levici. |
| 30. Toho dne Hospodin zachránil Izrael z ruky Egypťanů; Izrael pak viděl egyptské mrtvé na břehu moře. |
| 31. Izrael viděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech, a tak se lid bál Hospodina a uvěřil Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. |
| Žalmy 18:13-19 |
| 13. Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné, |
| 14. Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné! |
| 15. Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil! |
| 16. Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým! |
| 17. Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, |
| 18. vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl. |
| 19. Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral, |
| Přísloví 6:6-11 |
| 6. Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned! |
| 7. Žádného vůdce mravenec nemá, dozorce ani vládce jemu netřeba; |
| 8. v létě si ale potraviny chystá, o žních zásoby pilně ukládá. |
| 9. Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš? |
| 10. Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš? |
| 11. Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne! |
| Matouš 21:1-22 |
| 1. Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky |
| 2. a řekl jim: "Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. |
| 3. Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje' a hned je pošle." |
| 4. To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka: |
| 5. "Povězte Dceři sionské: Hle, tvůj král přichází k tobě, mírný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku." |
| 6. Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. |
| 7. Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně. |
| 8. Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. |
| 9. Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly: "Hosana, Synu Davidův!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" "Hosana na výsostech!" |
| 10. Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: "Kdo to je?" |
| 11. "Ježíš," odpovídaly zástupy, "ten prorok z galilejského Nazaretu!" |
| 12. Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic |
| 13. se slovy: "Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,' ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů'!" |
| 14. V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil. |
| 15. Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: "Hosana, Synu Davidův!" rozhořčili se. |
| 16. "Slyšíš, co říkají?" ptali se ho. "Ovšem," odvětil Ježíš. "Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu'?" |
| 17. Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval. |
| 18. Za svítání cestou zpět do města dostal hlad. |
| 19. Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: "Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!" A ten fíkovník hned uschl. |
| 20. Když to viděli učedníci, podivili se: "Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?" |
| 21. Ježíš jim odpověděl: "Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!' stane se to. |
| 22. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte." |