Plán Bibli Čtení
Leden 18


1 Mojžíšova 1:1-31
1. Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.
2. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.
3. Bůh řekl: "Ať je světlo!" - a bylo světlo.
4. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy.
5. Bůh nazval světlo "den" a tmu nazval "noc". Byl večer a bylo ráno, den první.
6. Bůh řekl: "Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!"
7. Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou - a stalo se.
8. Bůh nazval oblohu "nebe" a byl večer a bylo ráno, den druhý.
9. Bůh řekl: "Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!" - a stalo se.
10. Bůh nazval souš "země" a shromáždění vod nazval "moře". A Bůh viděl, že je to dobré.
11. Tehdy Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!" - a stalo se.
12. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré.
13. Byl večer a bylo ráno, den třetí.
14. Bůh řekl: "Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let;
15. budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!" - a stalo se.
16. Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy.
17. Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi,
18. aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré.
19. Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20. Bůh řekl: "Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!"
21. Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré.
22. Bůh jim požehnal a řekl: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi."
23. Byl večer a bylo ráno, den pátý.
24. Bůh řekl: "Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!" - a stalo se.
25. Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.
26. Tehdy Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi."
27. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.
28. A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: "Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi."
29. Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm.
30. Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny" - a stalo se.
31. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.

1 Mojžíšova 2:1-25
1. Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.
2. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal.
3. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.
4. To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
5. na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu.
6. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.
7. Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.
8. Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval.
9. Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.
10. Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků.
11. První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato,
12. a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx.
13. Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš.
14. Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.
15. Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil.
16. Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst,
17. kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš."
18. Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu."
19. (Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval.
20. Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)
21. Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem.
22. Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.
23. Adam tenkrát řekl: "To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!"
24. To proto muž opouští otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem.
25. Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

Žalmy 1:1-6
1. Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí.
2. Zákon Hospodinův je jeho radostí - o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.
3. Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí - cokoli činí, se podaří!
4. Jinak se ale povede ničemným: budou jak pleva, již vítr unáší.
5. Ničemní na soudu neobstojí, stejně tak hříšní uprostřed poctivých.
6. Cestu poctivých dobře zná Hospodin, cesta ničemných se vniveč obrátí.

Přísloví 1:1-7
1. Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem,
2. k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům,
3. jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost,
4. jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění.
5. Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit,
6. jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám.
7. Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Matouš 1:1-25
1. Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova:
2. Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry,
3. Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar, Peres zplodil Checrona, Checron zplodil Rama,
4. Ram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona,
5. Salmon zplodil Boáze z Rachab, Boáz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Jišaje,
6. Jišaj pak zplodil krále Davida. David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy,
7. Šalomoun zplodil Rechoboáma, Rechoboám zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Asu,
8. Asa zplodil Jošafata, Jošafat zplodil Jehorama, Jehoram zplodil Uziáše,
9. Uziáš zplodil Jotama, Jotam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezechiáše,
10. Ezechiáš zplodil Menašeho, Menaše zplodil Amona, Amon zplodil Jošiáše,
11. Jošiáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry a pak přišlo babylonské zajetí.
12. Po odvlečení do Babylonu Jekoniáš zplodil Šealtiela, Šealtiel zplodil Zerubábela,
13. Zerubábel zplodil Abihuda, Abihud zplodil Eliakima, Eliakim zplodil Azora,
14. Azor zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda,
15. Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jákoba
16. a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus.
17. Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.
18. Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého.
19. Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti.
20. Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
21. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů."
22. To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka:
23. "Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel," což se překládá: Bůh je s námi.
24. Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku.
25. Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.