Plán Bibli Čtení
Únor 23


2 Mojžíšova 13:1-22
1. Hospodin k Mojžíšovi znovu promluvil:
2. "Zasvěť mi všechny prvorozené. Všechno, co mezi Izraelci otvírá lůno, jak z lidí, tak z dobytka, je mé."
3. Mojžíš tedy lidu řekl: "Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného.
4. Dnes vycházíte, v měsíci avivu.
5. Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, Chetejců, Emorejců, Hivejců a Jebusejců, o níž přísahal tvým otcům, že ti ji dá, do země oplývající mlékem a medem, budete v tento měsíc konat tento obřad:
6. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby a sedmého dne bude Hospodinova slavnost.
7. Po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. Nevyskytne se u tebe nic kvašeného, na celém tvém území se nevyskytne kvas.
8. V ten den řekneš svým dětem: ‚To kvůli tomu, co pro mě udělal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.'
9. A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby Hospodinův zákon zůstával ve tvých ústech, neboť Hospodin tě vyvedl z Egypta mocnou rukou.
10. Proto zachovávej toto ustanovení v patřičný čas rok co rok.
11. Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, kterou s přísahou zaslíbil tobě a tvým otcům, a až ti ji dá,
12. tehdy oddělíš vše, co otvírá lůno, pro Hospodina. Samci z každého prvního vrhu tvého dobytka patří Hospodinu.
13. Každého osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Rovněž každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.
14. Až se tě v budoucnu tvůj syn zeptá: ‚Co to znamená?' odpovíš mu: ‚Hospodin nás vyvedl z Egypta, z domu otroctví, silou své ruky.
15. Když nás farao neústupně odmítal propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené - od prvorozeného člověka až po prvorozené dobytče. Proto obětuji Hospodinu všechny samce otvírající lůno a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.'
16. Bude to jako znamení na tvé ruce a jako pásek na tvém čele, že nás Hospodin vyvedl z Egypta silou své ruky."
17. Když farao konečně lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Bůh si totiž řekl: "Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta."
18. Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudému moři. Synové Izraele vyšli z egyptské země v bojovém šiku.
19. Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti, neboť ten zavázal syny Izraele přísahou: "Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste odsud mé kosti s sebou!"
20. Vytáhli tedy ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště.
21. Hospodin je ve dne předcházel v oblakovém sloupu, aby je vedl na cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci.
22. Oblakový sloup ve dne ani ohnivý sloup v noci se od lidu nikdy nevzdálil.

2 Mojžíšova 14:1-31
1. Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
2. "Mluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří před Pi-chirotem, mezi Migdolem a mořem. Utábořte se u moře naproti Baal-cefonu.
3. Farao si o synech Izraele pomyslí: ‚Zabloudili v zemi, sevřela je poušť!'
4. Tehdy posílím faraonovo odhodlání, takže je bude pronásledovat. Tehdy se na faraonovi a celém jeho vojsku oslavím a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin." A tak se stalo.
5. Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid uprchl, srdce faraona i jeho dvořanů se obrátilo proti lidu. "Co jsme to udělali? Proč jsme Izrael propustili z otroctví?" zvolali.
6. Farao dal zapřáhnout do svého vozu a vzal s sebou svůj lid:
7. vzal šest set vybraných vozů a všechny ostatní vozy Egypta a na každém tři jezdce.
8. Hospodin posílil odhodlání egyptského krále faraona, aby pronásledoval Izraelity, kteří se opovážili odejít.
9. Egypťané je pronásledovali - všechny faraonovy vozy, jeho jezdci i celé jeho vojsko - a dostihli je, když tábořili u moře u Pi-chirotu před Baal-cefonem.
10. Když se farao přiblížil, synové Izraele pozvedli oči a hle, táhli na ně Egypťané! Izraelité samým strachem úpěli k Hospodinu.
11. Tehdy začali Mojžíšovi vyčítat: "Nebylo snad v Egyptě dost hrobů? Proč jsi nás odtud vyvedl? Abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal? Proč jsi nás vyváděl z Egypta?
12. Neříkali jsme ti to už v Egyptě? Říkali jsme: Nech nás být, ať otročíme Egyptu! Otročit Egyptu bylo určitě lepší než zemřít na poušti!"
13. Mojžíš lidu odpověděl: "Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak dnes vidíte Egypťany, tak je už nikdy neuvidíte.
14. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet."
15. Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl: "Proč ke mně úpíš? Řekni synům Izraele, ať jdou dál.
16. Zvedni svou hůl, napřáhni ruku k moři a rozděl je! Synové Izraele projdou skrz moře suchou nohou.
17. Já sám zatím posílím odhodlání Egypťanů, takže vejdou do moře za vámi. Tehdy se oslavím na faraonovi a celém jeho vojsku, na jeho vozech i jeho jezdcích.
18. Tehdy Egypťané poznají, že já jsem Hospodin - až se oslavím na faraonovi i na jeho vozech a jezdcích."
19. Vtom se Boží anděl, který kráčel před izraelským táborem, pohnul a šel teď za nimi. Oblakový sloup, který byl před nimi, se totiž pohnul, postavil se za ně
20. a vstoupil mezi egyptský a izraelský tábor. Jedněm byl oblakem a tmou, ale druhým osvěcoval noc, a tak se jedni k druhým po celou noc nepřiblížili.
21. Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily
22. a synové Izraele prošli skrz moře suchou nohou. Vody jim byly stěnou po pravici i levici!
23. Egypťané je pronásledovali - všichni faraonovi koně, jeho vozy i jezdci - a tak za nimi vešli doprostřed moře.
24. K ránu pak Hospodin shlédl z ohnivého a oblakového sloupu na tábor Egypťanů a uvrhl egyptský tábor do zmatku.
25. Zadrhl jejich vozům kola, aby je museli těžce táhnout. Tehdy Egypťané vykřikli: "Utečme před Izraelem! Hospodin za ně bojuje proti Egyptu!"
26. Hospodin Mojžíšovi řekl: "Napřáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí zpět - na Egypťany, na jejich vozy i jejich jezdce."
27. Mojžíš tedy napřáhl ruku nad moře. Když nastalo ráno, moře se vrátilo na původní místo a Egypťané utíkali proti němu. Tak Hospodin vmetl Egypťany doprostřed moře.
28. Jak se vody vracely, pohřbily vozy i jezdce, celé faraonovo vojsko, jež vešlo za Izraelity do moře. Nezůstal z nich ani jeden.
29. Synové Izraele však prošli skrz moře suchou nohou a vody jim byly stěnou po pravici i levici.
30. Toho dne Hospodin zachránil Izrael z ruky Egypťanů; Izrael pak viděl egyptské mrtvé na břehu moře.
31. Izrael viděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech, a tak se lid bál Hospodina a uvěřil Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi.

Žalmy 18:13-19
13. Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné,
14. Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné!
15. Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil!
16. Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým!
17. Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil,
18. vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.
19. Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral,

Přísloví 6:6-11
6. Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned!
7. Žádného vůdce mravenec nemá, dozorce ani vládce jemu netřeba;
8. v létě si ale potraviny chystá, o žních zásoby pilně ukládá.
9. Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš?
10. Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš?
11. Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne!

Matouš 21:1-22
1. Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky
2. a řekl jim: "Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3. Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje' a hned je pošle."
4. To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:
5. "Povězte Dceři sionské: Hle, tvůj král přichází k tobě, mírný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku."
6. Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal.
7. Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně.
8. Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu.
9. Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly: "Hosana, Synu Davidův!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" "Hosana na výsostech!"
10. Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: "Kdo to je?"
11. "Ježíš," odpovídaly zástupy, "ten prorok z galilejského Nazaretu!"
12. Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic
13. se slovy: "Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,' ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů'!"
14. V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil.
15. Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: "Hosana, Synu Davidův!" rozhořčili se.
16. "Slyšíš, co říkají?" ptali se ho. "Ovšem," odvětil Ježíš. "Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu'?"
17. Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.
18. Za svítání cestou zpět do města dostal hlad.
19. Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: "Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!" A ten fíkovník hned uschl.
20. Když to viděli učedníci, podivili se: "Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?"
21. Ježíš jim odpověděl: "Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!' stane se to.
22. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte."