Bible za jeden rok
Září 23


Píseň Písní 1:1-17
1. Šalomounova píseň písní
2. Kéž by mne zlíbal polibky svých úst - nad víno lahodná jsou milování tvá!
3. Oleje tvé tolik lahodně voní, jak olej se line jméno tvé - to proto tě panny milují.
4. Vezmi mě s sebou, poběžíme, do svých pokojů kéž uvede mě král! Veselit a radovat se budeme z tebe, nad víno vychutnáme milování tvá - ach, po právu tě milují!
5. Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy.
6. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo! Synové matky mé v hněvu proti mně přikázali mi hlídat vinice, svou vlastní vinici však nehlídala jsem.
7. Pověz mi ty, kterého z duše miluji, kde paseš stáda svá, kde o polednách uléháš? Proč zahalená bloudit mám kolem tvých druhů a jejich stád?
8. Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen, jen vyjdi v patách ovečkám a svoje kůzlátka nech pást tam, kde pastýři mají stan.
9. Ke klisně z faraonových spřežení tě, moje lásko, přirovnám.
10. Náušnice zdobí líce tvé, tvé hrdlo korále.
11. Zlaté náušnice uděláme ti se stříbrnými přívěsky!
12. Dokud král na svém lůžku hoduje, vůni vydává můj nard.
13. Svazkem myrhy je mi milý můj, když na mých prsou spočívá.
14. Trsem heny je mi milý můj na vinicích v En-gedi.
15. Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
16. Ach, jak jsi krásný, milý můj, jak jsi líbezný! Naše lože se zelená,
17. cedrové krovy má náš dům, naše trámy jsou z cypřišů.

Píseň Písní 2:1-17
1. Já jsem ta růže šáronská, jsem lilie v dolinách.
2. Jako lilie mezi bodláky, tak je má milá mezi dívkami.
3. Jako jabloň mezi stromy lesními, tak je můj milý mezi mládenci. V jeho stínu sedím s rozkoší, jeho ovoce mým ústům lahodí.
4. Kéž mě uvede do síně hodovní, praporem své lásky kéž mě zaštítí!
5. Osvěžte mě rozinkami, posilněte mne jablky, neboť jsem láskou nemocná.
6. Jeho levice pod hlavou mou a pravicí mě objímá.
7. Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít.
8. Slyšte - můj milý! Hle - už se blíží, přes hory skáče, spěchá přes kopce!
9. Srnci či kolouchu můj milý podobá se. Hle, za naší zídkou už se zastavil, mezerami se dívá, škvírami nahlíží!
10. Můj milý ozval se a ke mně promluvil: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!
11. Hle, zima už skončila, průtrž přestala a je pryč.
12. Kvítí se ukazuje po zemi, čas prozpěvování je tu, hlas hrdličky zní po kraji.
13. Fíkovník nasytil své plody mízou, révový květ svou vůni vydává: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!
14. Holubičko má v rozsedlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit svůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný!
15. Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice!
16. Můj milý je můj a já jsem jeho, když pase v liliích.
17. Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, vrať se, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách béterských!

Žalmy 104:1-9
1. Dobrořeč duše má Hospodinu! Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj - oděn jsi slávou a nádherou!
2. Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3. Svoje paláce jsi nad vodou postavil, jak vozy užíváš husté oblaky, vznášíš se na křídlech větrných.
4. Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny!
5. Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic.
6. Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami.
7. Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly.
8. Sahaly k horám, stekly však do údolí,na místo tebou určené.
9. Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!

Přísloví 24:15-16
15. Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého, neodvažuj se škodit jeho příbytku!
16. Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl, jediné sklouznutí ale zničí ničemu.

1 Korintským 11:17-34
17. Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku.
18. Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím.
19. Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví.
20. To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně.
21. Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil.
22. Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23. Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
24. vzdal díky a lámal se slovy: "Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku."
25. Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: "Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku."
26. Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi.
28. Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu.
29. Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení.
30. To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají.
31. Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni.
32. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.
33. Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé.
34. Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.