Plán Bibli Čtení
Prosinec 9


Daniel 5:1-30
1. Král Belšasar jednou vystrojil velikou hostinu pro tisíc svých velmožů a v jejich společnosti popíjel víno.
2. Napit tím vínem pak Belšasar poručil, ať přinesou zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabukadnezar odnesl z jeruzalémského chrámu: "Král z nich bude pít se svými velmoži, manželkami a konkubínami!"
3. A tak přinesli ty zlaté nádoby odnesené z Božího chrámu v Jeruzalémě a král se svými velmoži, manželkami a konkubínami z nich pil.
4. Popíjeli víno a oslavovali bohy ze zlata a stříbra, z bronzu a železa, ze dřeva i kamene.
5. Vtom se přímo před svícnem objevily prsty lidské ruky a začaly psát na omítku královského paláce. Když král spatřil tu píšící ruku,
6. zbledl hrůzou. Kolena se mu roztřásla, že se sotva držel na nohou.
7. Vykřikl, ať přivedou kouzelníky, mágy a jasnovidce. Potom těm babylonským mudrcům řekl: "Kdokoli ten nápis přečte a vyloží mi ho, bude oblečen purpurem, na krk dostane zlatý řetěz a stane se třetím nejmocnějším v království!"
8. Všichni královští mudrci tedy předstupovali, ale nedovedli králi ten nápis přečíst ani vyložit.
9. To krále Belšasara vyděsilo ještě víc a byl čím dál bledší. I jeho velmoži byli zděšení.
10. Když královna matka uslyšela hlasy krále a velmožů, vešla do hodovní síně. "Ať žiješ, králi, navěky!" řekla. "Neděs se tolik a nebuď bledý.
11. Máš ve svém království muže, v němž přebývá duch svatých bohů. Ten za dnů tvého otce prokázal jasnozřivost, důvtip a moudrost, jakou mívají bohové. Král Nabukadnezar, tvůj otec, jej proto ustanovil nejvyšším z věštců, kouzelníků, mágů a jasnovidců.
12. Daniel, jemuž král dal jméno Baltazar, totiž prokázal vzácného ducha, rozumnost a důvtip ve vykládání snů, odhalování tajemství a řešení záhad. Nech proto zavolat Daniela - on ti ten nápis vyloží."
13. A tak Daniela přivedli před krále. "Ty jsi ten Daniel z židovských vyhnanců, které můj královský otec přivedl z Judska?" zeptal se ho král.
14. "Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů a že jsi prokázal jasnozřivost, důvtip a vzácnou moudrost.
15. Před chvílí ke mně přivedli mudrce a kouzelníky, aby mi přečetli a vyložili tento nápis, ale vůbec to nedokázali.
16. O tobě jsem ale slyšel, že dovedeš vykládat smysl a řešit záhady. Nuže, dokážeš-li ten nápis přečíst a vyložit, budeš oblečen purpurem, na krk dostaneš zlatý řetěz a staneš se třetím nejmocnějším v království."
17. Daniel na to králi odpověděl: "Nech si své dary. Odměnit můžeš někoho jiného. Ten nápis ale králi přečtu a jeho smysl vyložím.
18. Slyš, králi! Nejvyšší Bůh dal tvému otci Nabukadnezarovi království, velikost, slávu a velebnost.
19. Pro tu velikost, kterou ho obdařil, jej s bázní a chvěním ctili lidé všech národů a jazyků. Koho chtěl, zabil, a koho chtěl, ušetřil. Koho chtěl, povýšil, a koho chtěl, ponížil.
20. Když ale zpyšněl v srdci a zatvrdil se v nadutosti, byl ze svého královského trůnu sesazen a o svou slávu připraven.
21. Byl odehnán pryč od lidí a dostal rozum zvířecí. Žil mezi divokými osly, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, než poznal, že nad lidským královstvím vládne Bůh Nejvyšší a koho chce, nad ním může postavit.
22. Ale ty, jeho syn Belšasar, ses v srdci nepokořil, přestože jsi to všechno věděl.
23. Naopak ses pozvedl proti Pánu nebes. Nechal sis přinést nádoby z jeho chrámu a popíjel jsi z nich se svými velmoži, manželkami a konkubínami. Oslavoval jsi bohy ze stříbra, zlata, bronzu, železa, dřeva i kamene, kteří nevidí, neslyší ani nic nevědí - ale Bohu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu nevzdal!
24. To proto poslal onu ruku, která napsala ten nápis.
25. Ten nápis zní takto: MENE MENE TEKEL UFARSIN.
26. Smysl těch slov je následující: Mene - Bůh tvé kralování ‚sečetl' a podtrhl.
27. Tekel - byl jsi ‚zvážen' na vahách a shledán příliš lehkým.
28. Peres - tvé království je ‚rozpolceno' a dáno Médům a Peršanům!"
29. Belšasar hned na to přikázal, ať Daniela obléknou purpurem, na krk mu dají zlatý řetěz a prohlásí ho třetím nejmocnějším v království.
30. Ještě té noci pak byl babylonský král Belšasar zabit.

Daniel 6:1-28
1. Království pak obdržel Darjaveš Médský ve věku dvaašedesáti let.
2. Darjaveš se rozhodl ustanovit po celém královském území sto dvacet satrapů
3. a nad nimi tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Satrapové se zodpovídali vezírům, aby tím nebyl obtěžován král.
4. Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království.
5. Vezíři a satrapové se proto snažili najít na Danielově vládní službě nějakou chybu. Nemohli ale žádnou chybu ani nedbalost najít, protože byl spolehlivý a žádného pochybení ani nedbalosti se nedopustil.
6. Nakonec si ti muži řekli: "Na toho Daniela nikdy nic nenajdeme, leda by se to týkalo jeho náboženství."
7. A tak se ti vezíři a satrapové nahrnuli ke králi a zvolali: "Ať žiješ, králi Darjaveši, navěky!
8. Všichni královští vezíři, hejtmani, satrapové, rádci a místodržící se usnesli, že by se mělo vydat královské nařízení potvrzující tento výnos: Každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy.
9. Nuže, králi, potvrď ten edikt svým podpisem, aby podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů nemohl být změněn."
10. A tak král Darjaveš ten edikt podepsal.
11. Když se Daniel dozvěděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl v horní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému. Třikrát denně tam poklekal, aby se modlil ke svému Bohu a vzdával mu chválu tak jako předtím.
12. Vtom se ale dovnitř nahrnuli ti muži a přistihli Daniela, jak se modlí k Bohu a prosí ho o pomoc.
13. Šli tedy za králem a připomněli mu onen královský edikt: "Nepodepsal jsi snad výnos, že každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy?" "To slovo platí," přisvědčil král, "podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů."
14. Na to králi řekli: "Daniel, ten židovský vyhnanec, si z tebe, králi, ani z ediktu, který jsi podepsal, nic nedělá. Třikrát denně se modlí ty své modlitby!"
15. Když to král uslyšel, velice se zarmoutil. Rozhodně chtěl Daniela zachránit, a usiloval o jeho záchranu až do západu slunce.
16. Tehdy se ale ke králi znovu nahrnuli ti muži a naléhali na něj: "Pamatuj, králi, že podle zákona Médů a Peršanů nemůže být žádný královský edikt ani rozkaz změněn!"
17. Nakonec tedy král vydal rozkaz, ať Daniela přivedou a hodí ho do lví jámy. Král tehdy Danielovi řekl: "Kéž tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachrání!"
18. Když pak přinesli kamennou desku a přikryli s ní ústí té jámy, král ji zapečetil svým prstenem i prsteny svých velmožů, aby se na Danielově osudu už nedalo nic změnit.
19. Potom se král odebral do paláce. Odmítl jídlo i obvyklé radovánky a celou noc nespal.
20. Ráno hned za úsvitu král vstal a spěchal ke lví jámě.
21. Jakmile se k ní přiblížil, zavolal sevřeným hlasem na Daniela: "Danieli, služebníku živého Boha! Dokázal tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachránit před lvy?"
22. "Ať žiješ, králi, navěky!" odpověděl mu Daniel.
23. "Můj Bůh poslal svého anděla, aby těm lvům zavřel tlamy. Vůbec mi neublížili, neboť jsem byl před Bohem shledán nevinným. A ani tobě, králi, jsem neprovedl nic zlého."
24. Král se velice zaradoval a hned přikázal, ať Daniela vytáhnou z jámy. Když ho z té jámy vytáhli, nenašli na něm ani škrábnutí, protože věřil ve svého Boha.
25. Na králův rozkaz pak přivedli ty muže, kteří Daniela napadli, a hodili je do lví jámy i s jejich ženami a dětmi. Ještě než dopadli na dno, lvi se na ně vrhli a roztrhali je na kusy.
26. Král Darjaveš pak napsal lidem všech národů a jazyků: Hojný pokoj vám!
27. Tímto nařizuji, aby všude, kam sahá má královská moc, lidé s bázní a chvěním ctili Danielova Boha. Neboť on je Bůh živý, on trvá navěky. Jeho království se nezhroutí a jeho vláda nikdy neskončí.
28. On umí vysvobodit a zachránit, on koná divy a zázraky jak na nebi tak i na zemi. On Daniela zachránil ze spárů lvích! A tak se Danielovi za vlády Darjaveše a Kýra Perského dobře dařilo.

Žalmy 136:10-26
10. On pobil prvorozené v Egyptě - jeho láska trvá navěky!
11. Vyvedl z jejich středu Izrael - jeho láska trvá navěky!
12. V mocné ruce a paži vztažené - jeho láska trvá navěky!
13. On Rudé moře vedví rozdělil - jeho láska trvá navěky!
14. A jeho středem provedl Izrael - jeho láska trvá navěky!
15. Faraona s vojskem smetl do moře - jeho láska trvá navěky!
16. On vedl svůj lid po poušti - jeho láska trvá navěky!
17. On porazil krále veliké - jeho láska trvá navěky!
18. A pobil krále věhlasné - jeho láska trvá navěky!
19. Emorejského krále Sichona- jeho láska trvá navěky!
20. I Oga, krále Bášanu - jeho láska trvá navěky!
21. A jejich zemi dal za dědictví - jeho láska trvá navěky!
22. Dědictví Izraeli, svému sluhovi - jeho láska trvá navěky!
23. On na nás pamatoval v naší porobě - jeho láska trvá navěky!
24. Vytrhl nás z ruky našich nepřátel - jeho láska trvá navěky!
25. On veškeré tvorstvo sytí pokrmem - jeho láska trvá navěky!
26. Oslavujte Boha nebe - jeho láska trvá navěky!

Přísloví 29:12-13
12. Panovník, jenž dá na lživé řeči, bude mít za služebníky samé ničemy.
13. Chudák a vyděrač mají jedno společné: oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

2 Petrův 2:1-22
1. V Božím lidu však bývali i falešní proroci, stejně jako mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné bludy. Budou dokonce zapírat i Pána, který je vykoupil, a tak na sebe přivedou rychlou záhubu.
2. Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se kvůli nim ocitne v opovržení.
3. Budou se s vámi pokoušet chamtivě kupčit vymyšlenými řečmi, ale jejich odsouzení už dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.
4. Bůh přece neušetřil anděly, když zhřešili, ale svrhl je do pekla, kde spoutáni řetězy ve tmě čekají na soud.
5. Neušetřil ani ten starý bezbožný svět, když jej zaplavil potopou, ale kazatele spravedlnosti Noema a sedm lidí s ním zachránil.
6. Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je pro výstrahu budoucím bezbožníkům odsoudil ke zkáze,
7. ale spravedlivého Lota, ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků, vysvobodil.
8. Dokud ten spravedlivý mezi nimi bydlel, jeho spravedlivou duši den co den trápily zločiny, které viděl a slyšel páchat.
9. Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek, ale nespravedlivé čeká jeho trest v den soudu,
10. zvláště pak ty, kdo se podvolují nečistému tělesnému chtíči a přezírají Pánovu vládu. Tito samolibí drzouni se dokonce nebojí vysmívat se nebeským mocnostem.
11. Přitom ani andělé, o tolik větší v síle a moci, nad nimi před Pánem nevynášejí potupný rozsudek.
12. Tihle se však chovají pudově jako nerozumná zvířata, určená k ulovení a na porážku. Čemu nerozumějí, tomu se vysmívají, ale jejich vlastní zkaženost je zničí -
13. odplata za jejich špatnost je nemine. Jejich zálibou je denní hýření; na vašich hodech jsou poskvrnou a hanbou, když na nich hýří ve svých rozmarech.
14. S očima plnýma cizoložství nenasytně baží po hříchu, se srdcem vycvičeným v chamtivosti lákají nestálé duše. Proklatci!
15. Opustili přímou cestu a zabloudili. Vydali se cestou Balaáma, syna Beorova, jemuž se zalíbila odměna za špatnost.
16. Za své provinění byl ovšem napomenut: němá oslice promluvila lidským hlasem a proroka v jeho nepříčetnosti zastavila.
17. Jsou to prameny bez vody, mraky hnané vichřicí, které čeká jen černá tma.
18. Když honosně řeční o marnostech, lákají tělesným chtíčem a nestydatostmi lidi, kteří právě unikli životu v bludu.
19. Slibují jim svobodu, ale sami jsou otroky zkázy - čemukoli se kdo poddá, to ho zotročí!
20. Když lidé skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista uniknou špíně světa, ale potom se do ní znovu zapletou a podlehnou jí, budou na tom nakonec hůře než na začátku.
21. Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, které dostali.
22. Stalo se jim, co se říká v tom pravdivém přísloví: "Pes se vrátil ke svým zvratkům" a "Umytá svině se znovu válí v bahně."